Jakkoliv by se mohlo zdát, že touha po krásných, bílých zubech je projevem moderní fascinace krásou, opak je pravdou. Péči o zuby věnovali nemálo svého času již staří Římané, jednak z důvodů estetických, jednak proto, že správně chápali souvislost mezi čistotou zubů a jejich zdravím. Honba za bílými zuby tak trvá již celá staletí, jediné, co se změnilo, jsou metody. I když… Je tomu opravdu tak?
Již staří Římané aneb bělení zubů v minulosti
Staří Římané jsou svojí starostí o tělo známí a fakt, že pečovali i o vzhled a zdraví svých zubů tak ani příliš nepřekvapí. Metody, které pro dosažení krásného úsměvu Římané používali, spočívaly v obrušování povrchových vrstev zubů částečkami popela. Ačkoliv šlo o velmi účinnou metodu, zuby oslabovala až příliš a ty se tak staly náchylnými ke vzniku kazů. V následujících staletích byla možno na tuto metodu v mírně odlišných variantách narazit po celém světě, jen se někdy místo popela používal prach z cihel, jindy prášek z kostí. Významnou inovací byl vynález zubního kartáčku v 15. století v Číně, tou pravou revolucí se však stal až objev fluoridu v polovině 19. století.
Moderní metody bělení
Ve chvíli, kdy byl prokázán pozitivní vliv fluoridů na chrup, otevřela se možnost používání směsi bělícího prostředku a právě fluoridů, čímž se alespoň do jisté míry vyrovnávalo poškozování skloviny při bělení, nejčastěji peroxidem vodíku. V tuto chvíli se již dostáváme do období, které trvá prakticky dodnes, neboť peroxid je pro bělení používán i dnes při zákrocích estetické stomatologie. Při běžném čištění zubů pastou, byť je u ní zdůrazňován bělící účinek, však není výsledek založen na peroxidu, kterého se v pastách vyskytuje minimálně, nýbrž na starém známém obrušování vrchní vrstvy. Kruh se uzavírá a my se tak při každodenním čištění zubů vracíme alespoň symbolicky do doby starého Říma.
