Celá řada problémů, které mohou postihnout naše zuby a ústní dutinu obecně, je spojena s nedůsledností v péči o tuto citlivou část našeho těla. Typickým příkladem je parodontóza, zánětlivé onemocnění dásně a dalších částí tvořících tzv. závěsný aparát zubu. Právě k jejímu vzniku přispívá špatná ústní hygiena vrchovatou měrou. Příroda však v tomto případě není zcela spravedlivá a některým lidem boj s parodontózou ještě zkomplikovala prostřednictvím jejich genetických předpokladů. Tito lidé se potom často musejí potýkat s formou tohoto onemocnění, kterou moderní lékařská věda označuje jako agresivní parodontóza.
Parodontóza klasická i agresivní
Zubní plak a zubní kámen jsou tvořeny bakteriemi, které (v případě, že je dostatečně pečlivě neodstraňujeme) mohou dráždit tkáně v okolí zubu a způsobit jejich zánět. Ten se typicky projevuje zarudnutím dásní, jejich zvýšenou citlivostí a také krvácivostí. Plivání krve při čištění zubů je proto jasným varováním a mělo by vždy vyústit v návštěvu zubního lékaře. V případě, že není parodontóza nikterak léčena, může dospět až do stádia, kdy dojde ke ztrátě zubu.
Boj proti bakteriím způsobujícím parodontózu probíhá na dvou frontách. Jedná se především o hygienu ústní dutiny sestávající z pečlivého čištění zubů a mezizubních prostor, vyplachování úst po každém jídle atd., tj. z průběžného a důsledného odstraňování zmíněného zubního plaku. Organismus nám v tomto boji do jisté míry pomáhá svou přirozenou schopností bránit se bakteriím a jejich působení. U některých lidí je ale genetickými faktory tato schopnost významně snížena a riziko vzniku parodontózy tak v jejich případě významně narůstá. V takovém případě stojí vzniku parodontózy v cestě jen málo překážek a mluvíme tak o parodontóze agresivní. Výše uvedený problém se týká zhruba 5 % populace a projeví se zpravidla okolo 30-40 roku věku.
Terapie agresivní parodontózy
Schopnost napravit problém vzniklý na genetické úrovni medicíně prozatím chybí a je tedy třeba zaměřit se na prevenci vzniku parodontózy jako takové, tj. soustředit se na ústní hygienu, je však třeba přistupovat k ní ještě důsledněji a pečlivěji.
Když už se problém objeví a skutečně dojde k degradaci závěsného aparátu zubu, nastupuje chirurgické řešení problému. To může spočívat buď v takových úpravách jednotlivých prvků ústní dutiny, které znesnadňují zmíněnou hygienu, nebo v náhradě degradovaných částí prvky z umělého materiálu. O výhodách a nevýhodách jednotlivých řešení pacienta vždy informuje zubní lékař, který následně také zvolí postup vlastní léčby. Je však zcela zřejmé, že jediné ideální řešení spočívá v dodržování takové míry ústní hygieny, aby parodontóza vůbec nedostala šanci.
