Jen málokterá část lidského těla nedá svému dříve či později majiteli najevo, že nedostatečná péče, kterou jí věnuje (nebo spíše nevěnuje), zůstane bez následků. A je to právě prostor ústní dutiny, který se umí ozvat opravdu důrazně. Kromě zubního kazu je jejím nejčastějším problémem tzv. gangivitida – zánět dásní. Zprvu jen těžko znatelné a snadno léčitelné onemocnění se může v případě, že k němu není přistupováno dostatečně seriózně, rozvinout ve skutečně vážný problém ohrožující chrup jako takový. Jedním z důkazů, že problém již nabírá na intenzitě, je tzv. parodontální chobot. Co se pod tímto zajímavě znějícím pojmem skrývá? Co značí? A co dělat, když se tato diagnóza stane realitou?

Zánět dásní

Pokud zanedbáváme péči o ústní dutinu, bakterie, které se v ní nachází, dostanou možnost nerušeného růstu a kyseliny, jež začnou produkovat, budou mít dostatek času k tomu, aby poškodily nejen zubní sklovinu, ale také ke způsobení již zmíněného zánětu dásní. Ten se ve své rané fázi projevuje zčervenáním dásní, jejich zvýšenou citlivostí nebo občasnou krvácivostí. Zánět následně postupuje dále a začíná poškozovat hlubší vrstvy dásně, dochází k úbytku úponové hmoty mezi zubem, jeho kořenem a krčkem. Tím se vytváří volný prostor nazývaný parodontální chobot.

Parodontální chobot

Z výše uvedeného plyne, že parodontální chobot se vyskytuje coby častý příznak pozdějších fází zánětu dásní – parodontitidy. Uvnitř chobotu se mohou hromadit další bakterie, plak či se vytvářet zubní kámen. Situace se tak dále zhoršuje a může skončit až ztrátou zubu. Parodontální chobot (někdy nazývaný též kapsa) lze charakterizovat jeho hloubkou. Tu stomatolog měří minimálně ve čtyřech bodech u každého zubu a používá k tomu tzv. parodontální sondu. Podle zjištěné hloubky chobotu poté určí jeho formu.

Formy parodontálního chobotu jsou celkem tři, tou první je tzv. chobot supraalveolární, jehož dno je umístěno nad tzv. alveolární kostí, tj. místem, kde je umístěno zubní lůžko. Pokud je dno chobotu umístěno pod touto kostí, chobot je nazýván infralveolární. Skutečně hluboké choboty, se dnem hlubokým více než 5.5 mm, se často uvádějí jako samostatná skupina „hlubokých chobotů“.

Kromě tzv. pravých parodontálních chobotů, tj. těch, které jsou spojené s úbytkem úponové hmoty dásně, existují i choboty „nepravé“. O těch mluvíme, pokud tato hmota nezmizí, ale namísto toho dojde k jejímu zbytnění. Je však stejně závažná, a nakonec se pravděpodobně stejně změní v pravý chobot.

Terapií se v případě parodontálního chobotu stává obnovení důsledné hygieny ústní dutiny – poctivé čištění zubů a mezizubních prostor, vyplachování úst po každém jídle a samozřejmě také pravidelné konzultace se zubním lékařem. Ve vážnějších případech je samozřejmě zásah stomatologa nezbytný.

 

 

Share: